Milovníci stíhaček a československého letectví určitě nedají dopustit na proudový letoun L-29 Delfín. První československý stroj tohoto typu se konstruktérům opravdu povedl a právem se z něj stala nejoblíbenější stíhačka na světě.
Po 2. světové válce skončila ve vojenském letectvu éra vrtulových strojů a armády přecházely na proudovou techniku. Vysokovýkonné tryskové stroje potřebovaly piloty, kteří tuto techniku ovládnou už ve výcviku. To jim mohly zajistit pouze cvičné stroje s proudovým pohonem, což je i případ L-29 Delfín.
Na našem území se tryskové stíhačky vyráběly už za války. Továrna FWE v Chebu produkovala stroje Me-262 Schwalbe, ale L-29 Delfín byl první ryze československou konstrukcí. Vynikající práci odvedl šéfkonstruktér Vlček s kolegy Rubličem a Tomášem.
Nový stroj vzlétl prvně v roce 1959 ještě s anglickým motorem Viper. Současně byl ale vyvíjen i československý motor a jeho verze M-701 byla následně zavedena do sériové výroby.
Československo bylo tehdy součástí tzv. Východního bloku, kde byly vyráběny obdobné stroje především v SSSR (Jak 30) a v Polsku (Ts-11 Iskra). Soutěž těchto tří strojů L-29 vyhrál a stal se standardním cvičným strojem všech států Varšavské smlouvy s výjimkou Polska, které si ponechalo svoji Iskru.
Úspěch nového stroje byl obrovský. Do ukončení výroby bylo zhotoveno neuvěřitelných 3 500 kusů a tím se Delfín stal ve své době nejrozšířenější proudovým cvičným strojem na světě.
Delfín se samozřejmě i exportoval, a to celkem do 27 států v Evropě, Asii a Africe. Vzniklo i několik účelových verzí, z nichž nejznámější asi bude jednomístná akrobatická, kterou s velkým úspěchem předváděl vynikající akrobat Juraj Šouc.
