Když se řekne Luňák, většina lidí si představí dravého ptáka kroužícího nad krajinou. Pro fanoušky letectví má však toto slovo úplně jinou, mnohem romantičtější příchuť. Znamená totiž setkání s legendou – s ladným, celodřevěným větroněm, který se nesmazatelně zapsal do historie československého nebe. A právě tento klenot se stane jedním z hlavních magnetů Leteckého dne v Chebu, který se koná o víkendu 29. a 30. srpna!
Historie tohoto výjimečného stroje se začala psát krátce po druhé světové válce. Tehdejší armáda nutně potřebovala spolehlivý, dostupný, ale přitom plně akrobatický letoun pro výcvik vojenských pilotů. Úkolu se chopil konstruktér Vladimír Štros v pražské továrně Letov. Výsledkem byl stroj s označením LF-107 (později VT-107) Luňák, který poprvé vzlétl v roce 1948.
Štrosovi se podařilo stvořit mistrovské dílo, které svými výkony předčilo veškerá očekávání. Kvůli jeho vlastnostem se mu dodnes přezdívá „bezmotorová stíhačka“. Jeho ladné linie a aerodynamická čistota braly dech už v 50. letech. Má extrémní rychlostní rozsah - Luňák dokáže letět rychlostí od pouhých 60 km/h až po neuvěřitelných 300 km/h. Charakteristická je pak jeho vypouklá bublinová kabina, která poskytuje pilotovi stoprocentní přehled při jakémkoliv akrobatickém obratu.
Pilotáž Luňáka sice vyžaduje pevnou ruku a zkušenosti, ale odměnou je klouzavost 1:24, která tehdy snesla srovnání s nejlepšími výkonnostními větroni té doby.
Z původních 75 vyrobených kusů se do dnešních dnů dochoval jen naprostý zlomek – v České republice létají pouhé čtyři kusy, dalších šest jich najdeme v Evropě. Vzhledem k jejich věku a historické hodnotě je navíc každý let malým svátkem, protože ne všechny stroje už mají povolenou plnou akrobacii.
Na chebském nebi se Luňák představí v té nejautentičtější možné podobě. Diváci jej uvidí v originálním vojenském zbarvení z 50. let – tedy v celožlutém provedení s kruhovými československými výsostnými znaky, přesně tak, jak kdysi sloužil u letectva Československé lidové armády.
Příběh stroje doplňuje i neméně zajímavý příběh muže v kokpitu. Za knipl tohoto žlutého krasavce usedne David Jágr, člen Aeroklubu Karlovy Vary, pro kterého je chebské letiště doslova domovskou scénou. David Jágr v civilním životě zastává nesmírně odpovědnou, náročnou a často stresující funkci – je generálním ředitelem Úřadu pro civilní letectví. Zatímco v týdnu bdí nad bezpečností celého českého vzdušného prostoru od stolu, o víkendu utíká před shonem tam, kam ho srdce táhne nejvíc.
