Luňák - většina lidí si při vyslovení tohoto jména vybaví krásného a místy i vzácného dravce vznášejícího se nad lesy a loukami. Ovšem milovníci letectví vidí nádherný větroň, který se svým zjevem a výkony natrvalo zapsal do historie našeho letectví.
Jeho vývoj začal krátce po skončení 2.světové války, kdy naše armáda potřebovala pokud možno levný, ale plně akrobatický stroj pro výcvik a kondiční lety vojenských pilotů. Konstruktér Vladimír Štros zkonstruoval v pražské továrně LETOV (později RUDÝ LETOV) stroj označený LF-107, později VT-107 nazvaný Luňák. Povedlo se mu postavit větroň, který plnil a většinou i předčil veškeré na něj kladené požadavky. První kus by zalétán 1948 a výroba se rozběhla roku 1950.
Naprosto nadčasové linie letounu umožnily dosahovat rychlostí od 60 do 300 km/hod a vypouklý tvar kabiny umožňoval pilotovi dokonalý výhled ve všech letových režimech. Na křídle byl použit klasický NACA profil, dělená křidýlka a vztlakové klapky. Pilotáž tak byla náročnější a klouzavost 1:24 byla na úrovni tehdejších výkonných větroňů jako Šohaj a další. Ne nadarmo se o tomto krasavci říkalo, že se jedná o bezmotorovou stíhačku.
Celkem bylo vyrobeno 75 Luňáků, z nichž se část dostala i do aeroklubů. Do dnešních dnů se dochovaly v ČR 4 kusy a dalších 6 létá v několika státech Evropy. Vzhledem k jejich stáří a stavu ne všechny mají povolenou akrobacii.
V programu našeho Leteckého dne jej uvidíte ve zbarvení tak, jak létal v 50. létech u letectva Československé lidové armády, tzn. celožlutý s kruhovými výsostnými znaky.
Pilotem tohoto výjimečného stroje je ing. David Jágr, člen Aeroklubu Karlovy Vary, který také je na chebském letišti doma. David je generálním ředitelem Úřadu pro civilní letectví, což je práce velmi zodpovědná a často i stresující a vyčerpávající. Potřebný relax si proto dopřává právě sám za kniplem svého oblíbeného Luňáka. Jeho pilotní umění už obdivovali diváci mnoha leteckých dnů v ČR.
